Anglický plnokrevník, hnědák, valach, nar.1991

Prodán v roce 1997

Ten, kdo zažil adrenalínové stavy, když má v dostihu svého koně, mě pochopí... U Darama nám chyběl ten pocit slastné euforie po doběhu do cíle... Až na jednu výjimku byly jeho výsledky zklamáním, a tak musel zákonitě přijít kůň druhý. Ten, který snad bude lepší... A tak přišel Drusus - kůň s úspěšnou minulostí a s očekáváním do budoucna...

Narodil se v roce 1991 po Gamar z Donáta - jako 4.hříbě ze stejných rodičů a ze spojení fungujícího za totalitního režimu...

Zakoupila jsem ho jako 4-letého koncem srpna 1995 - za sebou měl v dané sezóně samá placená umístění včetně vítězstvích, ale zároveň i  stopy po dřívějším přetížení šlach na předních nohou (mezi koňáky známé jako "oblouky") - které ho však nijak neomezovaly...

Zůstal ve stejné stáji, pod stejným trenérem a v okamžiku, kdy se papírově změnil majitel, končila pomalu i jeho slibně rozjetá kariéra... Jeho první představení pod jménem nové stáje skončilo fiaskem - na domácí půdě v Hluboké nad Vltavou zůstal na startu. Postavil si hlavu a neodskočil.... Byl to jeho poslední dostih dané sezóny, protože se v následném tréninku částečně obnovilo zranění šlach... a tak následovalo několikaměsíční léčení. Běhal pak ještě 2 sezóny, ale jeho nohy byly časovaná bomba, takže počet startů tomu odpovídal...

V roce 1996 běžel 3x z toho 1x zvítězil v proutkách III. kategorie...

V roce 1997 startoval rovněž 3x s jedním 3.místem v proutkách IV.kategorie...

9.8.1997 došlo v dostihu k obnovení zranění šlach a tím byl nadobro vyřazen z dostihové kariéry. Drusus mi nikdy nepřirostl k srdci - byl problémová povaha a v té době jsem ještě nevěděla nic o přirozené komunikaci. Prodala jsem ho tedy krátce po posledním dostihu za jateční cenu lidem, pro které srdeční záležitostí byl. Jeho zranění se jim podařilo natolik vyléčit, že byl později využíván jako jezdecký kůň a podle posledních zpráv tráví dnes spokojený podzim života někde u Plzně...

Přesto i Drusus měl pro mě obrovský význam - začala jsem se více zajímat o fyziologii koní a o zdravotní problémy, které je mohou potkat. Velkou zásluhu na mých vetrinárních znalostech a zkušenostech má MVDr.Emanuel Krejcar a jeho osobité přednášky při jakémkoliv zdravotním problému, který kdy u mých koní nastal. Naštěstí šlo ve většině případech o maličkosti, ale Emanovo horrorové scénáře "co by - kdyby", včetně příkladů z jeho přebohaté praxe, jsou pro mě tou nejlepší koňskou veterinární školou :-)

Díky mému původnímu povolání zdravotní sestry, dlouholeté praxi na jednotce intezivní péče a snaze většinu zdravotních problémů řešit formou "příroda to spraví", jsem si našla vlastní přístup k řešení koňských bolístek. Ve většině případů si tímto stylem vystačíme a když nevíme, tak voláme profíka :-)