Pavla Cihlová -  Výcvik koní bez rozdílu věku  a dosavadních  návyků...

Můj život s koňmi má kořeny v raném dětství, ale ten aktivní se datuje od roku 1990, kdy jsem se dostala do dostihové stáje a měla možnost poznávat zblízka anglické plnokrevníky a jejich dostihový úděl. Díky vlastním "dostihákům" jsem si skládala mozaiku z pohledu umožněného ze všech stran - nejen pohledu člověka, ale hlavně z pohledu koně. Protože většina dostihových koní byla po ukončení sportovní kariéry označená nálepkou NEPOUŽITELNÝ, MAGOR, NEVHODNÝ... a mě to přišlo vůči nim hrozně nespravedlivé. Když přišel v polovině 90.let vpád "přirozené komunikace" do Evropy a posléze i do našich krajů, vznikl základ mé další koňské etapy, postavené na jiné komunikaci, než bylo doposud běžné. Mé názory a snahy nenacházely v té době mezi lidmi od dostihů příliš mnoho pochopení, ale nevzdávala jsem se, takže začaly přicházet i první úspěchy díky netradiční přípravě... Plnokrevníci byli mým odrazovým můstkem, ale postupně jsem začala pomáhat i s koňmi jiných plemen, až se spektrum "pacientů" zcela vyrovnalo...

V roce 1997 jsem začala používat výcvikových metod vycházejících z učení Pata Parelliho, protože v té době nic jiného nebylo. Následně rozšířil výcvikové principy i Monty Roberts, absolvovala jsem semináře vedené zahraničními instruktory, velkým přínosem byl krátký, ale intenzivní pobyt na ranči v americké Montaně v roce 2001, kde jsem měla příležitost sledovat domestikovaná i polodivoká stáda koní ve volné přírodě, pracovat s koňmi mladými i s těmi, kteří dokonale ovládali honáckou práci. V roce 2008 jsem absolvovala kurzy u Honzy Bláhy a následně pak doladila vlastní výcvikový systém "Praktický Horsemanhip" určený pro široký okruh lidí a všechny koně bez rozdílu. Velmi dobrou školou byl pak i vlastní chov a práce s hříbaty od narození.

V roce 2013 mi vpadl do života s koňmi Extreme Trail. Z mého pohledu je extreme-trailová filozofie výcviku tou nejlepší cestou k vyváženému partnerství člověka a koně. Prověří stávající vztah a přináší nové výzvy.

Jaké ponaučení dát všem, kteří chtějí budovat vztah s koněm na základě dobře fungujícího partnerství?

Jakkoliv jsou všechny  knihy zkušených trenérů, jejich teoretické poučky i praktické ukázky jasné, logické a obdivuhodné, cítí se nejeden učedník minimálně v začátcích frustrován... Protože nic nefunguje tak, jak se v počáteční euforii nabízí. A tak nezbývá, než cvičit a sbírat zkušenosti, protože všechno má svá základní pravidla, která není radno obcházet. A pak si vytvořit vlastní výcvikový systém, protože se (ve snaze někoho kopírovat) potvrdí staré známé rčení: "Když dva dělají totéž, není to totéž...".

S každým novým koněm, který se vám dostane do ruky, se utvrzujete ve zjištění, že čím více toho o koních víte, tím více máte pocit, že je znáte proklatě málo. V okamžiku, kdy dospějete k tomuto poznání, jste na nejlepší cestě stát se dobrým koňákem. A s každým krokem vpřed přijde automaticky i poznání další - ta cesta je zatraceně klikatá, plná nerovností a překážek, nikdy nekončí, ale přitom je krásná. Zkrátka a dobře - práci s koňmi nelze brát jako knihu, kterou po přečtení zavřu a můžu říct "teď vím všechno"...