…na bázi přirozené komunikace a tudíž základ spokojeného soužití lidí a koní.

Upozornění: jakékoliv kopírování těchto informací (bez předchozího souhlasu autora) pro účely další publikace jsou zakázané. Je povoleno užít pouze odkazu na tyto stránky.

Informace pro všechny, které to zajímá… Teorie nastudovaná v knihách je jedna věc, ale zkušenosti z vlastní praxe jsou penězi k nezaplacení…

Základní faktory ovlivňující výchovu a výcvik hříběte:

1)      Temperament daného plemene

2)      Genetický odkaz rodičů (charakter předků)

3)      Starostlivost matky

4)      Průběh porodu (přítomnost a asistence člověka)

5)      Frekvence kontaktu s lidmi

6)      Složení stáda, ve kterém hříbě vyrůstá

7)      Přístup člověka k výcviku

Přičemž první tři faktory nejsou až tak podstatné, pokud lze zbylé čtyři příznivě ovlivnit… A protože jsou v přímé „moci“ člověka, tak je ovlivnit lze všemi směry. Následující informace předpokládají, že je ovlivnit chceme a můžeme…

Výcvik hříběte lze rozdělit do 3 základních fází:

1. porodní a po-porodní

2. do odstavu

3. po odstavu

1.fáze porodní a po-porodní

Výchova hříběte má základy už v době, kdy přichází na svět a ihned po porodu, kdy si začíná vtiskávat základy vztahu s matkou, ale i s okolním světem. Všeobecně lze říct, že jeho vztah k člověku je ovlivněn vzájemným fyzickým kontaktem během porodu a krátce po porodu. Metodu vtiskávání popsal ve svých knihách Monty Roberts a na základě vlastních zkušeností mohu potvrdit její efekt i smysluplnost. Vyžaduje to samozřejmě přítomnost chovatele u porodu, přičemž se musí brát ohled na několik podstatných věcí:

a)      klisna dvounohého porodníka zná a akceptuje v klidu jeho přítomnost u porodu

b)      klisna je zvyklá na noční decentní osvětlení z předchozích dnů (většina porodů probíhá v noci)

Asistence u porodu a vtiskávání

1)      do blízkosti klisny přicházíme citlivým způsobem až v okamžiku, kdy se porod rozběhne (klisna ulehla a tlačí). Na klisnu mluvíme klidným tichým hlasem a pohybujeme se pokud možno v předklonu - tedy zmenšíme svoji velikost vzhledem k ležící klisně.

2)      nerozsvěcujeme jiná světla, než která před prvními příznaky porodu svítila

3)      zaujmeme místo u zádi klisny, do porodu nezasahujeme, pokud probíhá normálně.

4)      v okamžiku, kdy jsou venku přední nohy a hlavička, je možné u hříbátka začít s lidským „vtiskáváním“ (není třeba se obávat, že se hříbě zafixuje na člověka a matku bude odmítat – přírodní zákony jsou silné).

5)      Pokud není plodový vak v této fázi protržen postupem hříběte v porodních cestách, opatrně do něj uděláme v místě nozder otvor a uvolníme včas přístup vzduchu k dýchacím cestám. Pokud je čas, blánu odstraníme „hlazením“ z hlavy – jde o první lidské vtisknutí.

6)      Další fáze porodu je většinou už velmi rychlá, takže během pár okamžiků vám hříbě leží u nohou a lze začít s fyzickým kontaktem – hříbě hladíme od hlavy směrem dozadu a dolů (včetně kopýtek), přičemž vždy alespoň jedna ruka zůstává v kontaktu s hříbětem. Při tom lze tichým klidným hlasem ke hříběti promlouvat… Já zpravidla pěji ódy nad jeho krásou, komentuji hlazení a přesvědčuji jeho i sebe, jak je to fajn věc - zvlášť, když klečím ve slámě nasáklé plodovou vodou J

7)      V okamžiku, kdy se do vtiskávání začne mísit biologická matka pořehtáváním, první fázi pozvolna ukončíme.

 

Asistence po porodu

1)      Po ukončení první fáze necháme hříbě a matku v klidu a sledujeme první pokusy vstávání z povzdálí

2)      protože je lidský hlas dobrý fenomén, dodáváme průběžně hříbátku odvahu… nebo meleme jiné nesmysly - není důležitý obsah, ale forma podání J

3)      pokud se hříbě zvládne postavit samo a udrží se na nohou, můžeme k němu opět přistoupit a po dohodě s klisnou pokračovat v tiskávání ve stoje – tentokrát už z levé i pravé strany…a opět mluvíme. Pozornost věnujeme především hlavě, uším, hrudníku, kde bude později sedlo a podbřišák a nohám…

4)      V této fázi začíná hříbě hledat zdroj obživy a má tendence jít za vaší rukou. I když je to fajn pocit, když vám hříbě žužlá prsty, nedovolte mu to a rukou vždy uhýbejte směrem ke slabinám klisny.

5)      Pokud je hříbě dostatečně ohlazené na všech částech těla, přenecháme vše přírodě a sledujeme další průběh jako tichý pozorovatel, který se po všech potřebných náležitostech (hříbě pije, placenta se v pořádku odloučila…) vytratí a jde spát J

 

Vliv vtiskávání na pozdější výchovu hříběte :

1)      Ohlazená hříbata jsou již od prvních dnů vůči člověku komunikativnější, akceptují lépe doteky, fyzický kontakt a manipulaci.

2)      Výcvik hříběcí abecedy u nich probíhá rychleji, bez zbytečných protestů a pokusů se čemukoliv „netradičnímu“ vyhnout.

3)      V porovnání s neosahanými hříbaty akceptují lépe i fázi obsedání

 

 

2.fáze do odstavu

Během tohoto období by mělo hříbě zvládnout základní hříběcí abecedu: čištění, dávání nohou,  nasazování ohlávky, vodění, uvazování, a akceptování veterinárních úkonů (očkování, odčervení, odběry krve). Veškerý výcvik probíhá v přítomnosti nebo blízkosti matky, aby nebylo hříbě vystavované zbytečnému stresu. Uvedené rady jsou na základě mých letitých zkušeností s odchovem a výchovou hříbat - počet „lekcí“ a doba je pouze orientační a u každého hříběte velmi individuální. Uvádím tyto údaje pouze pro představu o rozložení výcviku, aby si někdo nemyslel, že vše lze zvládnout během jednoho týdne!!!

Čištění (rozloženo do cca 10 „lekcí“ na dobu 1 měsíce):

1. nácvik probíhá již od prvních hodin/dnů života.

2. Předpokladem je, že se hříbě naučí respektovat doteky rukou – vždy hlavou počínaje.

3. Následně přidáme měkký kartáč, který postupně vyměníme za rejžák a následně hřbílko.

4. Hříbata se velmi rychle naučí čištění milovat a očistné procedury akceptují ve volnosti.

5. V početnější společnosti vrstevníků se často předhánějí, kdo přijde na řadu dřív J

 

Dávání nohou (rozloženo do cca 30 krátkých lekcí na dobu 2-3 měsíců):

1. Čím dříve začneme, tím lépe – s přibývajícím věkem hříbě nabírá na váze a co ho v ranném věku naučíme, to se nám později vrátí i s úroky…

2. S prvními pokusy můžeme začít následující den po porodu – samozřejmě za předpokladu, že před námi hříbě neutíká… a akceptuje naše doteky.

3. Zvedání nohou začíná u hlavy! Hříbě pohladíme na čele a rukou sjíždíme po krku přes plec a po noze směrem dolů ke spěnce (u zadních nohou postupujeme od hlavy přes krk, hřbet a záď).

4. Nohu ve spěnce uchopíme a nadzvedneme – je možné si pomoct opřením ramene, aby hříbě přeneslo váhu na druhou stranu.

5. Nechtějme, aby při prvních pokusech stálo hříbě o třech dobu zbytečně dlouhou – první zvednutí se počítá na vteřiny!

6. Vždy je důležité, aby hříbě položilo nohu zpět, protože to chceme my!

7. Nohu se snažíme po celou dobu ve spěnce držet – pokud jí před položením na zem budeme pouštět brzo, hříbě se naučí nohy „vytrhávat“.

8. Postupem času prodlužujeme dobu, manipulujeme s nohou všemi směry, postupně přecházíme do držení“kopyto na dlani“, přidáváme čištění kopýtek háčkem a poklepáváním na plosku kopyta si hrajeme na kováříčka J

 

Nasazování ohlávky (rozloženo do cca 10 lekcí na dobu 2 týdnů):

1. optimální doba je ve věku 2 – 3 týdnů

2. optimální ohlávka je se zapínáním podlícnice na karabinu

3. příprava spočívá nejprve v dotykách rukou na hlavě – hlazení přes čelo a oči odspoda nahoru a také přes uši zepředu dozadu.

4. pokud hříbě akceptuje zmíněné dotyky rukou, totéž provádíme s vodítkem nebo pruhem čehokoliv, co připomíná ohlávku. Naučí se, že vše je kamarád a doteky jsou fajn – i když jsou prováděné různými podivnostmi J

5. ohlávku před prvním nasazením o nějakou velikost zvětšíme, aby byla jistota, že akce klapne na první pokus, nebudeme se potýkat s chybějícími centimetry… a následně se ztracenou důvěrou hříběte.

6. Jakmile je ohlávka na hlavě, následuje většinou různě dlouhý a různě intenzivní pokus hříběte se jí zbavit. Pokud nebyla příprava zanedbaná, podaří se bez dalších emocí a během pár minut ohlávku na hlavě dopasovat.

7. ohlávku hříběti ponecháme a v následujícím období trénujeme pomocí druhé ohlávky nasazování a sundávání – přičemž nám původní ohlávka poslouží k přidržení či nasměrování hlavy hříběte.

 

Vodění (rozložení do cca 20 lekcí na dobu 1 – 3 měsíců):

1. s nácvikem lze začít v době, kdy je hříbě ztotožněné s ohlávkou - ve věku cca 1 měsíce

2. v první fázi učíme hříbě následovat hlavou tlak ohlávky do stran

3. následně přidáváme pohyb předních nohou – v začátcích vše probíhá v kruhu

4. postupně kruh zvětšujeme (osvědčil se způsob „obcházení matky kolem dokola“)

5. pro první férové vedení na vodítku je vhodný asistent, který povede matku jako vodiče.

6. první pokus by měl probíhat ve výběhu na trávě s dostatečným prostorem bez překážek (rozhodně ne beton, asfalt, kamenitá cesta, blízkost příkopů, aut…)

7. vodítko by mělo být dostatečně dlouhé, aby se zamezilo útěku hříběte, případně jeho zranění při pokusu o protesty (doporučuji si navléct rukavice)

8. pokud nechce hříbě akceptovat tlak ohlávky pro pohyb vpřed, rozhýbeme ho naučenými pohyby do stran

9. nenechte se ukolébat počáteční poslušností hříběte – občas se stane, že dojde k náhlému zatmění a hříbě vystřelí směrem, který nelze nikdy předem předvídat…

10. některá hříbata se na protest vzpínají na zadní, jsou schopná se převrátit na záda a nebezpečně upadnout – v tomto extrémním případě je třeba zatáhnout za vodítko do strany, čímž se samotnému pádu předejde nebo padne hříbě na bok. U těchto protestantů bývá většinou takový zážitek dostačující už na první pokus a další jiné se nekonají…

 

Uvazování (nacvičujeme v době, kdy hříbě chodí spolehlivě na vodítku):

Jsou koně, kteří dříve zjistili, že uvázání lze obejít důrazným „utržením se“. Většinou jde v tomto případě o následky lidského selhání v minulosti. Takoví koně jsou pak nebezpeční sami sobě, ale i všem okolo, protože se jim v afektu zapne pouze pud sebezáchovy a jsou schopni vyvrátit i strom s kořeny. Trhání se pro ně tak stane zlozvykem, který je v dospělosti téměř nemožné odstranit. U hříběte se nácvik uvazování neobejde bez pokusů se „osvobodit“ a proto je velmi důležitý přístup a několik základních pravidel. Upozorňuji, že toto není žádný návod k použití a bez předchozích znalostíí či praktické ukázky někoho zkušeného, nedoporučuji testovat:

1. použijte dostatečně dlouhé vodítko , které omotejte 1-2x kolem uvaziště a nedělejte na něm uzel!

2. místo, ke kterému hříbě uvážete, musí být pevné (nejoptimálnější se dobře zabetonované uvaziště)

3. místo úvazu by mělo být ve výšce kohoutku (čím níže, tím větší nebezpečí např.„přehození nohy“)

4. délka úvazu by neměla být více, než 50 cm (čím delší, tím větší akční rádius)

5. pro první nácviky není vhodné uvázat hříbě „natvrdo“ – viz bod 1.: delší konec vodítka držte v ruce (rukavice opět nezbytností)

6. Při uvázání provádějte navyknuté záležitosti, které má hříbě rádo (tedy nejspíše čištění). V případě, že dojde k tahu zpět a pokusu se z uvázání uvolnit, můžete případné problémy eliminovat částečným povolením konce vodítka, které je však třeba stále držet pevně v ruce. Hříbě se po několika pokusech většinou uklidní a přitažením vodítka ho opět vrátíte na původní místo.

7. Pokud se hříběti podaří během prvních nácviků osvobodit, může si začít fixovat poznání, že „když se chce, tak to stejně povolí“.

8. Velmi důležité je, aby od počátku mělo hříbě uvázání spojené s příjemnými záležitostmi.

9. Proto je vhodné hříbě pravidelně uvazovat ke krmení.

10. Nezapomeňte, že hříbata nemají dostatečnou trpělivost a tak není vhodné je uvazovat na dobu zbytečně dlouhou, ani je nechávat uvázaná bez dozoru.

 

Veterinární výkony:

1. první nucenou zkouškou je očkování proti ochromě do 2 dnů po porodu. Protože nelze na toto hříbě připravit, doporučuji provést očkování co nejdříve.

2. dobrou průpravou na pozdější různá očkování, odběry krve nebo čipování je tzv. „štípání kůže“ v oblasti krku (plecí, zádi).

3. Lze provádět kdykoliv a když přijde na věc, tak hříbě ani nepozná, že jste mu místo štípnutí třeba odebrali krev…
4. průpravu na odčervení lze provádět masáží koutků huby a vnitřní strany tváře prstem

Související odkazy:

Práce s koňmi - kurzy přirozené komunikace ZDE